29.10. – Po jedné Robinkově noci ve spacím pytlíku jsem usoudila, že jsme přesun trošku uspěchali a vrátila se zpět k zavinování….i když je mi jasné, že ne na dlouho.

1.11. – Jupí!!! Je to tady! Konečně jsem se dočkala prvního Elenčina výtvoru ze školky pro maminku 🙂 Dostala jsem úžasný zimní set viz. foto 🙂

2.11. – Robinek se umí smát na povel. Stačí říct:“Robinku, usměješ se na mě?“ 🙂

5.11. – Mirek mluvil na Robinka, který pozoroval Elu u jídla: „Dal by sis polévku?“ a Ela na to: „Dal by si…ale já bych mu ji nedala!“

…jo, jo, není nad sourozeneckou lásku 🙂

Četla jsem Elence text v magnetické knížce, aby věděla, které magnetky má kam dávat:“Tygr vyčkává mezi křovinami…“ Elenka nic do knížky nedala a tak se jí ptám: „Eli, kde máš tygra?“ a Ela suverénně odvětila:“Šel do Benešova“….tak kdybyste tam měli někdo cestu, pošlete nám ho, prosím, zpátky do knížky, jo? 😉

6.11. – A další hovor s Elou:

M: Elenko, víš, kdy máš narozeniny?

E: V zimě.

M: A víš, v kterém měsíci?

E: Nevím

M: V prosinci. A víš, jaký je měsíc teď?

E: Neděle!

Krmení dravé zvěře – Elenka krmila Lucinku…i Robinka. Lucinku si dala do lehátka k Robinkovi a brala je oba jedním vrzem :-)…nenechte se zmást obsahem misky, Elenka je dle svých slov, krmí makarony 😉

11.11. – První divadelní představení – Elenka byla poprvé v divadle na loutkovém představení Pohádka pohádková. Byl s ní vyslán tatínek a my s Robinem jsme se flákali doma a čekali, až nám to Elenka odvypráví…no moc jsme se toho nedozvěděli. Na otázku: „Eli, jaké bylo divadlo“ mi totiž Elenka řekla s nadšením v hlase a očima navrch hlavy: „Byla jsem úplně zticha! Vůbec jsem nemluvila!“…v tom případě chápu, že to byl pro ni nevšední zážitek 😀

Ale abych nekřivdila, že mi nic neřekla, tak jsem se ještě dozvěděla, že tam byl Kašpárek a že volali „haló“ 🙂

První Elenčino „kompletní nakupování“ – Elenka si vzala svoji peněženku a vydala se se mnou na nákup do drogerie. Vzala si malý vozíček, naložila tam kapesníky pro tatínka. Cestou se ještě neopomněla zastavit (ostatně jako vždy) „na čumendu“ u regálu s dudlíky a pak zaplatila. Nejprve začala lovit peníze, jak jí přišly pod ruku, pak si nechala napovídat, co má vylovit a poslední tři koruny jsem jí dala do ruky, aby tam paní pokladní nemusela zůstat přesčas 🙂 Každopádně Ela byl moc pyšná, že to zvládla sama a dostala opravdovou účtenku!

A ještě k Robinkovi:

Návrat k zavinování opravdu netrval dlouho. Po asi dvou nocích, kdy se Robin budil stejně často, putoval zpět do pytlíku 🙂 Problém je zřejmě někde jinde…asi se chlapeček ještě nenaučil pořádně usínat sám, takže když se budí, používá mě jako jakési uspávadlo. Když už mě budil každou půl hodinu, došla mi trpělivost a „vyhodila“ jsem ho z postele. Ve své postýlce srdceryvně plakal asi deset minut a veškeré mé pokusy o utišení tvrdě odmítal. Jeho vzteklost mě přesvědčila o tom, že ač trpím, jednám správně…a nakonec mě o tom přesvědčil zbytek noci, kdy Robísek spokojeně spinkal až do rána.

Zatím se Robinek přetáčí na bříško jen přes levý bok a na břiše moc dlouho nevydrží, ale je pravda, že už se snaží uvolňovat jednu ruku a natahuje se po hračce.

Když Robinka zvedám z postýlky (nebo jiné podložky), drží hezky hlavičku „v rovině“

Už jsem ho také viděla přendavat si chrastítko z ruky do ruky

…těším se, co nového se naučí třeba zítra 😉