15.10. – Elenka si sedla k Robinkovi, chytla ho za ručičky, trošku s nimi mávala a křičela:“Sláva!“…a Robinek se nahlas chechtal. Bohužel mi chvilku trvalo, než mě napadlo to nahrát, takže už Robinkova reakce nebyla tak bouřlivá. Pro ilustraci, jak umí Ela brášku rozesmát to, ale stačí a to i přes to, že hlasitost Elenčina projevu bohužel spolehlivě přebila hlasitost Robinkova smíchu 😉 – Sláva, radovala se zvířátka 🙂

16.10. – Houpala jsem se s Elou na pružinové houpačce na hřišti a říkaly jsme k tomu:“Hopy, hopy, hopy, do Pískový Lhoty. Hopy, hopy, ještě více, dojedem do Záhornice. Za babí a dědou, jede máma s Elou“….kdysi jsem pro Elu vymyslela tuto říkanku a ona si na ni vzpomněla…jen místo Lhoty, říkala kalhoty 🙂

17.10. – Elenka utěšovala Robinka a četla mu Honzíkovu cestu – škoda, že jsem to nestihla natočit od začátku, to vyprávěla, jak jel Martínek (čteme i Martínkovu čítanku a trošku se jí to popletlo :-)) vlakem za babičkou a dědou a že ho maminka vyprovodila na nádraží. Zde malá ukázka – Honzíkova cesta 🙂

18.10. – První Robinkův smích „na celé kolo“. Líbilo se mu, když jsem ho šimrala nosem na bříšku a pusinkovala ze stran na krku 🙂

20.10. – jeden z prvních lehce morbidních rozhovorů s Elou:

Já: Musím se taky na večeřet, nechci jíst v devět!

Ela: Proč?

Já: Protože bych umřela hlady.

Ela: A kdo nás bude vozit k babičce?

…po debatě, že by si pro ni určitě babička přijela, měla Ela starost, abych tam babičce přendala autosedačku. Na jednu stranu mě moc těší, že Elenka tolik dbá na svou bezpečnost, na druhou stranu mě drobet děsí, že nehla ani brvou při představě, že bych umřela…doufám, že je to jen tím, že nemá ještě představu o „konečnosti“ smrti.

21.10. – Robinek se skoro přetočil na bříško. Už mu chybělo jen se dotočit přes ručičku, ale evidentně nevěděl, kam s ní 🙂

22.10. – Sláva! Vrchol pokořen, konečně se zadařilo a Robin se dostal vlastními silami na bříško (premiéra proběhla přes levý bok) 🙂

23.10. – Elenka postavila most přes řeku – viz. foto vlevo. Sice ten most (podložka) není přes řeku (to jsou ty dřevěné kartičky), ale tak trošku vedle, ale to nevadí. Krásné je, že si to Ela vymyslela a postavila úplně sama 😉

24.10.- Robinek ležel po koupání na přebalovací podložce a Ela mu rozněžněle povídá:„Pojď sem, ty chlapíčku“ 🙂

Dělali jsme s Robinkem „Šiju boty do roboty“ a Ela říká:„Šiju do roboty, nemám sejra ani šunku, ani chleba…“…zhruba v této fázi jsem odpadla, takže nevím, kolik potravin ještě zvládla vyjmenovat 🙂

25.10. – „Babičko, ty seš zembloud!“ pravila Ela babičce, která zrovna klečela u vany v předklonu, abych jí mohla spláchnout barvu z vlasů…asi Ele přišlo, že má babička příliš vyhrbená záda či co 🙂

25.10. – Rozhovor s Elenkou během koupání:

Ela: Můžu tě polít?

Já (lehce vyděšeně): Ne, Eli, jsem oblečená!

Ela: Ale máš vyčouhlý ruce.

…uznala jsem argument krátkých rukávů a nechala Elenku, ať mi vykoupe ruce 🙂

A teď k Robinkovi:

Ještě než se mu podařilo přetočení na bříško, naučil se otáčet okolo své osy – tj. přesunout se tak, že když např. ležel hlavou směrem k oknu, leží tam nožičkami…jak to dělá je zatím předmětem vyšetřování neb se nám ho zatím nepodařilo přistihnout při činu.

Je čím dál tím urputnější s ohlodáváním různých předmětů…ano, pěstička stále zůstává v kurzu, ale má i horkou novinku a to výrobu roubíku z vlastního bryndáku 🙂

Zdá se, že se mu podařilo vypilovat k dokonalosti pasení koníčků…zcela evidentně mu v tom nezabránila ani jeho větší kebulka 🙂

Zvukové projevy jsou momentálně ve stylu „nasaď samohlásku a jeď, dokud ti nedojde dech“, takže je to samé „áááááá“, „éééééé“, případně kombinace 🙂 Strašně rád se přitom poslouchá, i když publikum má ještě raději 😉