Dnes jsme byly s maminkou u pana doktora. Cesta se mi líbila, máma mě vezla v kočárku a po tom sněhu to tak hezky drncalo. Hezky jsem se projela, půl hodinky tam a půl zpátky a taky jsem se prospala, protože to drncání mě vždycky dostane 🙂

U pana doktora jsem nezapomněla na slušné vychování. Tvářila jsem se opět důstojně a tiše čekala, až mě začne obdivovat a chválit jako moje paní doktorka. Jenže pan doktor mě tam nechal ležet, vůbec si mě nevšímal a něco si ťukal do počítače. Decentně jsem ho pokopáváním nožkou upozorňovala, že stále čekám a když se opět nic nedělo, zapojila jsem hlasový projev. A zabralo to! Fakt to asi zabírá na všechny – na mámu, tátu i ty tety, co tu byly včera na návštěvě a jak je vidět, tak na doktory taky…..to si budu pamatovat 😉

Pan doktor mi hýbal nožičkama, to se mi ani trošku nelíbilo, což jsem mu důrazně řekla. Ale je pravda, že mi aspoň uvolnil ten prdík, co mě tlačil v bříšku :o)…..pak mi dělal to sono, o kterém mi vyprávěla maminka a to se mi taky nelíbilo, ale naštěstí to netrvalo dlouho. Pak řekl, že to vypadá dobře, ale že mám nosit ještě látkovou plínku mezi nožičkami a že mi s nimi máma má cvičit tak, jak to dělal doktor…….tak to si budu muset ještě s mámou vyjasnit. Jo a ještě si musím postěžovat, že mě pan doktor vůbec nepochválil, neřekl, že jsem opravdu krásná holčička nebo něco podobného. Copak je ten chlap slepý?!

Tak tu plínu mezi nožičky mi fakt dala! A vůbec jí nevadí, že mi to dělá v tom pěkném oblečku velký zadek 🙁 A to jsem si myslela, že jako žena by měla být solidární. Aspoň, že zatím neměla odvahu cvičit mi s nožičkami, to jí řeknu pěkně od plic, co si o tom myslím, až s tím přijde.

No nic, byl to náročný den a navíc jsem nějak nemohla odpoledne usnout a to brečení mě docela unavilo, tak si jdu na chvíli zdřímnout.