Sváča ve starém bytě v den D 🙂

Začalo to tím, že si maminka s tatínkem vybrali byt na začátku září a stěhovat jsme se měli v listopadu. Po menších komplikacích nakonec nastal den „D“ 4. prosince 2010.

Dva dny před stěhováním se začaly dít věci. Přijeli nějací dva pánové a přivezli spoustu krabic a přepravek, takže nebylo v bytě k hnutí. Maminka sbalila věci z gauče, zastlala do něj peřiny, sbalila věci pod postelí (to byste nevěřili, co tam měla schováno za poklady :-)) a večer s tatínkem postel rozebrali a na její místo dali ty krabice a přepravky. A to byla ta první slavná noc, kdy jsem měla pokoj sama pro sebe! No řeknu Vám, to bylo hned jiné spaní, když mě nerušilo žádné chrápání, převalování a mumlání 😉

A pak maminka pořád balila a balila a mně jí bylo líto, tak jsem jí občas pomohla. Jen nechápu, proč to pořádně neocenila.

V den stěhování k nám naběhli pánové, zadupali celou podlahu sněhem, takže jsem se musela chovat, což mi vůbec nevadilo 🙂 To, že mě maminka odložila do lehátka mi tedy vadilo dost, ale pak mě ukecala na sváču a to už mi bylo šumák, že okolo mě chodili a nosili věci.

Přesun do nového bytu se nám drobet zkomplikoval, když náš spolehlivý Jean Jacque Renault nenastartoval, což se mu v -10°C a s 6 let starou baterií nelze divit. Přišel na řadu improvizovaný plán B, kdy jsme s maminkou vyrazily s kočárkem, abychom byly na místě, až přijedou stěhováci a tatínek počkal, až vše naložili a dorazil za námi taxikem.

V novém bytě

Takto jsem se zabydlela na gauči (ani mi nevadilo, že potah byl ještě někde zabalený) a sledovala jsem okolní dění. Snad během půl hodiny měli pánové vše vyloženo, uprostřed obýváku vznikla hradba z přepravek a krabic a půl mého nového pokojíku zabíraly další krabice a pytle. A představte si, že i s těmi všemi krabicemi tu bylo víc místa, než ve starém bytě bez krabic 😉

A takto to vypadá teď 😉

Současný stav 🙂

Zajímavé je, jak ten koberec, co zabíral skoro celou obývací část, je najednou tak malý :-). Nevím, jak rodiče, ale já náš nový byt zbožňuju! Nejen, že mám svůj pokojíček, ale je tu takového prostoru na výzkumné výpravy, žádná zábrana do kuchyně a spousta kuchyňských skříněk, okolo kterých se super chodí a taky dost prostoru na výlety s židlí 🙂 (rozumějte, židle jde první, já za ní cupitám ;-))

Mějte se krásně, zdá se mi, že se něco děje za rohem, tak to honem běžím omrknout 😉