11.12. – Sáňkování na Prskavkách – tento týden jsme si užívali opět pohostinství babičky a dědy. Sněhové nadílky bylo požehnaně, proto jsme vytáhli sáně a vypravili se na jediný (ještě k tomu uměle vytvořený) kopec v jinak placaté vesnici 🙂 Fotky ze sáňkování se bohužel nepodařilo vytvořit neb nás neměl kdo fotit. Tatínek se flákal v Praze (rozuměj chodil do práce), děda se flákal ve vesnici (rozuměj byl v práci), Ála se flákal o pár kilometrů dál (oficiálně také v zaměstnání :-))…no a babička…ta nám vozila Robinka v kočárku na nedaleké cestě, abychom se mohly s Elou nerušeně vyřádit 😉

15.12. – Oslava Elenčiných 3. narozenin – myslím, že oslava se vcelku vydařila ke spokojenosti všech zúčastněných 🙂 Elenka měla radost z dárků, i když některé (jako třeba iPad) dostatečně ocenila až později. S dortem byla spokojená, ostatně aby ne, když si ho vybrala sama…jen jsme byly pak obě zklamané, že druhý den již nebyl k jídlu (to se nám u Hájka ještě nestalo)…ještě že Elenka spořádala celou čokoládovou tabulku na posezení…co kdyby se zkazila, že jo? 😉

16.12. – Otisk nožiček – přikoupila jsem dvě sady na otisk do písku s tím, že uděláme otisk ručiček (minule jsme dělali otisk nožiček). Po třech neúspěšných pokusech s Robinkem, jsem pochopila, že to bylo poněkud bláhové. Ano, nemá již reflexivně ručičku sevřenou v pěst, takže není problém mu ji hezky rozevřít a dokonce ani jemně přimáčknout do písku…problém nastává v okamžiku, kdy ji chceme z toho písku vyndat. Robinek má totiž evidentně jiný názor na provedení práce a domnívá se, že by si měl z toho alespoň kousek odnést 🙂 Při sebemenším povolení ručičky bafne písek do hrsti a z otisku je tím pádem jakýsi rozpatlaný flek a obývák připomíná pláž 😉 Nakonec jsme to vyřešili tím, že do Robinkova otisku jsme udělali opět otisk nožičky…a aby to nebylo stejné jako minule, hned vedle otisk Elenčiny nožičky…oba krásně pro porovnání v jednom rámečku ;-). Elenčin otisk zůstane na její ručičku…jen jsme se k tomu už nějak nedostali, tak někdy příště…schválně jestli si na to vzpomenu dříve než za rok :-).

Robinek bohužel oslavil svoje „půlnarozeniny“ horečkou. Večer jsem zjistila, že má 38,5°C…nezdál se mi tak horký, když jsem ho porovnávala se sebou…no možná to bylo tím, že sobě jsem naměřila 37,7….zajímavé…zejména proto, že kromě pálení očí jsem žádné příznaky nepociťovala.

Rozhovor s Elenkou:

E: Kam jsi mi uklidila mašinku?

Já: Jakou mašinku? Žádnou jsem neuklízela.

E: Tu co jsem skládala.

Já: Myslíš dřevěnou u babičky?

E: Ne, myslím tu z „fejsbuku“

…Elenka v tom začíná mít tak trošku hokej neb Facebook měl být iPad 🙂

17.12. – Velkoporadna 🙂 – Zabili jsme dvě mouchy jednou ranou aneb tříletá prohlídka Elenky a poradna v šesti měsících Robinka. Sestřička Elenku zvážila a změřila (s tím ještě vcelku souhlasila) a změřila jí tlak (to už se jí moc nezdálo) a jinak po Elence nechtěly s paní doktorkou nic. Zřejmě je Elenka oslňuje svými bohatými dovednostmi při každé návštěvě s Robinkem a bály se, aby neotevřely Pandořinu skříňku :-).

Pár povinných čísel:

Elenka – 98cm a 15,1 kg; velikost klobouku 50 🙂

Robin – 72cm a 8,2 kg; obvod kebulky 44,5 cm

18.12. – Oslava narozenin mé maličkosti 🙂 – Mirek si dal tu práci, že mi připravil oslavu. Bohužel smetanu za odvedenou práci slízla Elenka 🙂 Na narozeninách není totiž nic dojemnějšího, než když vám s kytkou v ruce popřeje ratolest, září jí přitom radostí oči jak hvězdy a ještě se jí podaří zformulovat hezké přání (respektive si zapamatovat něco hezkého, co jí poradil tatínek :-). Bohužel si nepamatuju slovo od slova, co mi řekla a Mirka to nenapadlo natočit, což je mi líto…snad ten hřejivý pocit ve mně zůstane co nejdéle i bez připomínky 😉

Robinkovi se oslava vcelku líbila, kromě balónků s kterými si hrál již na Elenčině oslavě, se pokusil ukořistit i chlebíček 🙂

19.12. – Vyznání lásky 🙂

Rozněžněle se dívám na svou „způsobně“ svačící dceru a říkám: „Víš, že tě mám ráda moc, moc, moc?“
Elenka přitaká, já pokračuju: „…úplně nejvíc na celém světě. Tebe a Robinka. Jste moje milované děti“
Elenka se na mě láskyplně podívá a říká: „A ty seš moje…(hledá správná slova a já čekám něco ve smyslu „milovaná maminka“)…dospělý rodič“.

Tomu říkám emocionální projev 🙂

Ale když jsem si dodala odvahy a po chvilce se jí zeptala, co jsem její, tak odvětila: „Mazlinka. Mám tě ráda moc a moc na celym malym světě“…s tím už se fakt spokojím 😉

20.12. – Elenka přišla domů ze školky se skelným pohledem a rozpáleným čelíčkem…jo to budou Vánoce.

23.12. – Předtucha se bohužel plní, trávíme celý večer na pohotovosti a já se modlím, aby se Robinek doma nevzbudil a nezešíleli tam s tatínkem oba 🙂

 Robinkovy dovednosti na konci 6. měsíce:

Na bříško se zvládá přetočit přes obě strany, ale z 90% se přetáčí přes levou. Na záda se také umí přetočit, ale dělá to zřídka, většinou se dožaduje pomoci.

Je upovídaný jako tatínek 🙂 tj. většinu času je zticha, ale když se do toho dá, stojí to za to 🙂

Je zvídavý, rád si hraje na bříšku, na zádech pod hrazdičkou i v lehátku. Momentálně má v oblibě dřevěné kousátko (takové kulaté s několika korálky a kroužkem), které je perfektní i na procvičování jemné motoriky. Od Elenčiných narozenin je nadšen nafukovacími balonky a baví ho tak moc, že se při plácání do něj i hlasitě řehtá.

To, že má nožičky, objevil asi před měsícem 🙂 a hraje si s nimi čím dál tím častěji, ale téměř výhradně nahatý…že by se nechtěl zvedat s látkovou plenou? 😉