24.12. – Netradiční Štědrý den – je to už půl roku (ach jo, hrozné resty to mám), ale ještě teď si vybavuji tu totální frustraci. S Mirkem jsme se mohli strhat, abychom dětem udělali co nejhezčí Vánoce. Moc jsme se snažili, aby vše klaplo a nakone večer připomínal spíše parodii či tragikomedii.

Poté, co byla Ela nesnesitelně protivná, během večeře usnula. Vzbudila se s hysterickým záchvatem, na kterém nezměnilo nic ani to, že už u nás Ježíšek byl a pod stromečkem byla hromada dárků.

Nakonec se Mirkovi podařilo Elu jakžtakž uklidnit a domluvit se s ní, že chce spinkat…(pozn.autora – samozřejmě Ela, ne Mirek…i když možná že oba :-))…oblékl jí kalhoty od pyžámka a Elenka trvala na tom, že chce k tomu nechat šaty. Uznali jsme, že nemá smysl se dohadovat o nočním úboru zrovna dnes a nechali ji tak. Najednou se Ela zahleděla na stromeček a překvapeně povídá: „Ježíšek už tu byl??“. Myslela jsem, že mě klepne. Nakonec jsme ji tedy nechali rozbalovat dárky asi do devíti a pak ji zahnali spát.

Bohužel nedopadlo nic dle mých představ – na fotkách má Ela šaty s kalhotami od pyžámka…a hlavně Robinek přišel o svůj první Štědrý den a dárky rozbaloval až na Boží hod 🙁 Napadá mě staré přísloví – „Když chceš Boha rozesmát, svěř se mu se svými plány“.

Na druhou stranu s odstupem času musím říct, hlavně, že se nestalo nic horšího 😉

28.12. – První příkrm – Robinek dnes ochutnal poprvé něco jiného než mlíčko od maminky…a hned napoprvé jsem na něj vytasila brokolici. Jak to dopadlo vidíte na úvodní fotce 🙂

29.12. – Ela přišla k Robinkovi a povídá: „Ahoj hovňousku!“. Pak se na chvilku odmlčela a pokračovala: „Řekni Ele, já nejsem žádný hovňousek.“….škoda, že se nedá přepsat intonace…byla fakt báječná

30.12. – Elenka povídá: „Robin si shrnul ponožku. Mám strach, aby nenastydl.“ Natáhla mu ponožku a protože nebyla úplně spokojená se svou prací, ještě se mě zeptala: „Srovnáš mu tu špičku?“….jé, kéž by jí ta láska a péče o brášku dlouho vydržela.

31.12. – Hovory s Elenkou 🙂

E: Proč už jím sama?

O: Protože jsi velká holka. Kolik je ti let?

E: Tři.

O: Vidíš, jsi tříletá slečna. A víš, kolik je mamince?

E: Třicet třicet.

O (se smíchem): Třicetdva

E: Třicet třicetdva

O (s ještě větším smíchem): Ne, jen třicetdva

E: Třicetdva

O: A víš, kolik je tatínkovi?

E (nejistě): Čtyři?

…jó Eli, také mám někdy ten pocit 🙂

 

Prohlížela jsem si fotky ve foťáku, Elenka se mi dívala přes rameno a zeptala se mě: „Fotíš Robinka na dece? Ale jak ho můžeš vidět, když tam není???“

O: To nefotím teď. To je stará fotka, je tam uložená.

E: Spinká tam?

O: Kdo?

E: Ta fotka.

…líbí se mi Elenčin styl uvažování a její propojování nejrůznějších informací…např. vyvodila z toho, že když ji a Robinka chodíme večer ukládat a oni pak spinkají, že by mohla spinkat i uložená fotka 🙂