Zítra to bude týden, co jsem se vrátila od babičky a dědy. Byla jsem tam poprvé a hned na celý týden. Když tak nad tím přemýšlím, tak jsem byla vlastně poprvé kdekoliv jinde než doma nebo u doktorů.

Maminka se snažila, abych se tam cítila jako doma. Vzala mi s sebou mojí bezva hrací deku i s hračkami (tomu černýmu chundelatýmu psovi, co by potřeboval ke kadeřnici, se taky líbila :-)), mojí přebalovací tašku i kýbl na koupání. Jo a abych nezapomněla, tak i kojící polštář, ale myslím si, že ten si vzala hlavně kvůli sobě, aby ji prý nebolela záda.

Postýlka vypadala jako doma, ale byla jinak barevná a neměla jsem nic nad hlavou – ani hrací kolotoč ani nebesa. Maminka říkala, že za to můžu poděkovat dědečkovi. Myslím, že se na dědu zlobila, protože jí slíbil, že udělá držák na nebesa než přijedeme a teď se vymlouval, že neměl materiál a že je stejně nepotřebuju. Jsem sice ještě malá slečna, ale už teď je mi jasné, že chlapi některým věcem prostě nerozumí :o. A tak jsem se na dědu nezlobila a smála jsem se na něj, protože má nad pusou takový děsně legrační „vlasy“ a když mluví, tak se mu hýbou… no fakt, zkuste se někdy přijet podívat 🙂

Chodily jsme s babičkou každý den na dlouhou procházku. Bylo to prima, babička moc hezky povídala, kde kdo bydlí a tak. Jezdí totiž s novinami a tak všechny zná. Poslední den, než jsme jely s mamkou domů, jsme rozvážely noviny s babičkou, takže jsem vlasntě poprvé pracovala 😉

Dědeček chodil do práce, ale když přišel, tak se na mě smál a povídal si se mnou a v neděli mě vzali s babičkou na procházku oba a maminka zůstala doma. To bylo poprvé, kdy jsem někam jela kočárkem bez maminky. Chytla ji hráčská vášeň a se strejdy hráli nějakou hru, s kterou zabrali skoro celý stůl. Byly tam desky, karty a dokonce i taková malinkatá zvířátka ze dřeva. Vím to moc dobře, protože to hráli i v sobotu, když mě babička chovala a já jsem to pořádně omrkla, abych příště mohla hrát taky 🙂 Maminka vyhrála, tak měla radost – říkala, že to chlapům pořádně natřela 🙂 Ale bylo jí líto, že nebyla se mnou na procházce, tak byla babí tak hodná, že šla s maminkou ještě jednou. A představte si, že jsme se vraceli za tmy a já jsem se vůbec nebála 😉

Jej, to jsem se nějak rozepsala a už je tolik hodin. A to jsem chtěla původně napsat, jak jsem byla zase u doktorů. Tak to dopíšu později.

P.S.: Dědovi se nelíbilo, že mi maminka dává zavinovačku. Prý je nepřirozené, abych měla „přivázané“ ruce k tělu. Nevím, jestli je to přirozené nebo ne, ale spalo se mi tak dobře. Teď už mi maminka zavinovačku nedává, je fakt, že už jsem se tam moc nevešla a bez ní se mi zase lépe zbavuje větříků 🙂